Samovolný potrat je spontánní ztráta těhotenství před 20. týdnem těhotenství. Příčinou je velmi často problém s nedostatečnou cervikální dilatací, a tedy neotevření hrdla dělohy. Samovolný potrat lékař diagnostikuje pomocí vyšetření pánve a měření lidského choriového gonadotropinu z krvi. Potřebná je i ultrasonografie, což je bezbolestná ultrazvuková zobrazovací metoda.
Léčba, resp. řešení problému spočívá v pozorování očekávaného potratu. Pokud samovolný potrat již nastal nebo se jeví jako nezastavitelný, možností je tzv. evakuace dělohy, což je vyprázdnění a kontrola děložní dutiny.
Po potratu totiž mohou části plodového vejce zůstat v děloze, co by však záhy mohlo vést ke komplikacím jako silné krvácení nebo zánět dělohy. Proto je po potratu obvykle prováděno vyprázdnění a revize děložní dutiny.
Co je to samovolný potrat?
Samovolný (také spontánní) potrat je definice pro smrt plodu v děloze. Až 30 % žen, kterým bylo těhotenství potvrzeno, krvácí během prvních 20 týdnů. Až polovina těchto žen samovolně potratí.
Samovolný potrat se tak objevuje až u 20 % všech těhotných žen. Procento může být navíc ještě vyšší, protože někdy jsou samovolné potraty mylně považovány za opožděnou menstruaci a do statistik se tak nedostávají.
Co je příčinou samovolného potratu?
Příčina je velmi často neznámá (odborně idiopatická). Nejčastější známou příčinou samovolného potratu jsou chromozomální abnormality, dále abnormality v ženském reprodukčním traktu (typicky dvojrohá děloha, děložní fibroidy a srůsty).
Samovolný porod může být také důsledkem nákazy některými viry (cytomegalovir, herpesvir, parvovir a zarděnky). Rovněž může být důsledkem imunologických abnormalit, kdy matčina vlastní obranyschopnost odmítne plod přijmout. Samovolný potrat může vyvolat i závažnější úraz.
Rizikové faktory samovolných potratů:
- věk nad 35 let (s otěhotněním příliš neotálejte, ideální věk pro těhotenství je kolem 20 let),
- již prodělané samovolné potraty v minulosti (pokud jste nějaké měla, na bezpečnost dalšího těhotenství se zeptejte svého lékaře),
- kouření tabáku a jeho různých moderních náhrad,
- pití alkoholu a užívání drog (alkohol v těhotensví nikdy nepijte, protože může u dítěte vyvolat Fetální alkoholový syndrom, o kterém jsme pod proklikem sepsali velmi podrobný článek),
- jiný základní zdravotní stav (typicky cukrovka, vysoký krevní tlak, poruchy štítné žlázy).
Příznaky samovolného potratu
Samovolný potrat se projevuje podobně jako i jiné typy potratů. Postižená nejčastěji zažívá velmi silné křečovité bolesti v pánevní oblasti, děložní krvácení a nakonec vypuzení neživé tkáně. Když membrány prasknou, dojde k masivnímu přívalu tekutiny. Krvácení nebývá tolik výrazné, ale přítomné bude. Když dojde k rozšíření děložního čípku, je to znamení, že je samovolný potrat nevyhnutelný.
Pokud zůstanou zbytky plodu v děloze i po samovolném potratu, může dojít k výraznějšímu děložnímu krvácení, které se ale může zpozdit až o několik hodin či dnů. Hrozí riziko vzniku infekce, kterou doprovází bolest nebo až otrava krve (sepse, která je příčinou septického potratu).
Jak lékař samovolný potrat diagnostikuje?
Lékař bude postupovat základním vyšetřením pánve a měřením hladiny lidského choriového gonadotropinu, který je specifický pro těhotenství a v krvi netěhotných žen se vyskytuje pouze v zanedbatelném množství. Lékař bude hladinu měřit ze vzorku krve nebo moči.
Pomocí ultrasonografie potvrdí intrauterinní těhotenství (růstové opoždění) a zkontroluje srdeční aktivitu plodu. Tu lze obvykle detekovat již po prvních 5,5 týdnech těhotenství a prokazuje, zda plod ještě pořád žije.
Jelikož je obvykle poměrně složité zjistit gestační věk plodu (odhadované stáří plodu v děloze těhotné ženy), je obvykle potřeba ultrasonografii opakovat.
Pokud byla aktivita srdce zjištěna předem během tohoto konkrétního těhotenství, ale nyní je srdce neaktivní, lékař konstatuje samovolnou smrt plodu.
Všechna tato vyšetření slouží pro zhodnocení stavu procesu potratu a to následovně:
| Hrozící potrat: | Žena má děložní krvácení, ale zatím je příliš brzy zhodnotit, zda je plod ještě živý, životaschopný a děložní hrdlo je uzavřené. Zde je pořád šance, že těhotenství bude dál pokračovat bez komplikací. |
| Nevyhnutelný potrat: | Děložní hrdlo je rozšířené, a pokud plod není zralý, samovolnému potratu se nelze vyhnout. Lékař zde sleduje objem vykrvácené krve, který může být v tomto případě významný. |
| Neúplný potrat: | Části plodu jsou částečně vyloučeny z dělohy. Lékař se musí postarat o odstranění všech zbytků. |
| Úplný potrat: | Žena vyloučila všechny části plodu a děložní hrdlo se opět uzavřelo. Plod je mrtvý a samovolný potrat proběhl v plné míře. |
Tabulka typů samovolného potratu podle zjištěného procesu potratu
Existuje i stav zvaný zmeškaný potrat, kdy se děloha nezvětšuje, případně je hladina hCG hormonu velmi nízká pro aktuální gestační stáří plodu, případně se nezdvojnásobí do nejbližších 72 hodin.
Lze nějak samovolný potrat vyléčit?
- Pokud samovolný potrat hrozí, ženě se nařídí důkladné pozorování.
- Pokud se potvrdí nevyhnutelný, neúplný nebo zmeškaný potrat, lékař bude ženu dále pozorovat, může také nařídit evakuaci, a tedy chirurgické vyprázdnění celé dělohy.
- Pacientce budou podány léky proti bolesti.
- Pacientka dostane terapeutickou emocionální podporu.
U hrozícího samovolného potratu lékař ženu pozoruje a opakovaně provádí ultrasonografii. Bohužel nic nenaznačuje, že by měl klid na lůžku moc snížit riziko dokončení potratu.
Při nevyhnutelném, neúplném nebo zmeškaném potratu je léčbou chirurgická evakuace dělohy nebo aspoň čekání na spontánní vypuzení plodu nebo částí plodu. Děložní evakuace se provádí, pokud dojde k nadměrnému krvácení, infekci nebo pokud se plod nepovede vypudit spontánně do 4 týdnů. Lékař nejdříve podá ženě lék pro podporu uvolnění plodu a evakuaci lze dále provést sací kyretáží dělohy.
Proces evakuace dělohy probíhá dilatací a následnou evakuací od 12. do 23. týdne těhotenství. Při dilataci se hrdlo dělohy rozevře speciálním nástrojem. Pokud se vypuzení plodu provádí pomocí léků, ty lze užívat mezi 16. až 23. týdnem. Vždy platí, že čím vyšší je gestační stáří plodu, tím větší je riziko placentárního krvácení, poškození dělohy kostmi plodu a problémy s dilatací hrdla dělohy.
Při podezření na úplný potrat se evakuace dělohy standardně neprovádí. Tu lze provést pouze pokud dojde ke krvácení nebo pokud se potvrdí, že plod může ještě přežít.
Po samovolném potratu může matka a obvykle i otec pociťovat značnou míru smutku, úzkostí a obviňovat sebe sama. Přesně tehdy je vhodná doba poskytnout jim emocionální pomoc, která je ujistí, že nejsou viníky spontánního potratu.
Samovolný potrat a často kladené otázky FAQ
Co jsme zjistili o samovolném potratu?
- Samovolný potrat je ztráta těhotenství před 20. týdnem.
- Orientačně až 20 % všech těhotenství končí samovolnými potraty.
- Spontánní potrat způsobují chromozomální abnormality nebo abnormality v ženském rozmnožovacím ústrojí.
- Lékař samovolný potrat diagnostikuje podle měření hCG hormnu a ultrasonografického vyšetření pánve.
- Pokud je děložní čípek rozevřený, potrat je nevyhnutelný.
- Samovolně potracený plod lze z těla vypudit pomocí léků nebo pomocí chirurgického zákroku, pokud se jej nepovede vypudit přirozeně do několika týdnů.
Máte vlastní zkušenost se samovolným či jiným potratem? Jak jste situaci zvládla? Dověděla jste se, co bylo na vině?
Na vaše zkušenosti jsme v redakci Erekce.cz zvědaví společně s ostatními čtenáři. Děkujeme za každý diskusní příspěvek.
DÁLE ČTĚTE: Idiopatická neplodnost: Možné příčiny a léčba nevysvětlitelné infertility.
