Ženy v sobě nosí a uchovávají živoucí DNA každého muže, se kterým spaly. Toto tvrzení přinesl před rokem online magazín yournewswire.com. Autor Baxter Dmitry se opírá o studii univerzity v Seattlu.
Studie poukázala na tento fakt čistě náhodou. Jejím původním účelem totiž bylo zjistit, zda jsou ženy čekající chlapce více náchylné ke vzniku určitých neurologických onemocnění. Konkrétně takových, které lze najít často u mužů.
Když vědci blíže prozkoumali ženský mozek při pitvě, studie se zvrtla zcela jiným směrem. Ukázalo se, že mozek ženy je ještě více složitý, než si lidé mysleli.
Výzkumníci zjistili, že ženský mozek slouží často jako přístaviště pro mužské mikrochiméry. Jinými slovy jde o mužskou DNA, která pochází z jiného zdroje a je geneticky odlišná od genomu hostitele.
Co je to mikrochimérismus?
Přítomnost malého množství buněk pocházejících z jiného jedince. Jsou tedy geneticky odlišné od buněk hostitelského organismu. Například až 85% matek nosí v sobě mikrochiméry svého plodu. Buňky si takto mezi sebou mění i dvojčata v děloze. Vědci mají za to, že tento mechanismus hraje roli ve zlepšení imunity.
Teorie milenecké DNA pokračuje
Dle studie mělo 63% žen ve svém těle přítomen mužskou mikrochiméru. Ta se nacházela v několika rozdílných částech mozku ženy. Až 63% zkoumaných žen přenášelo mužskou DNA ve své hlavě. Vědce velmi zajímalo, odkud se tento genom vzal.
Zkusili jste si tipnout? Že by snad od jejich otců? To asi ne. DNA otce se totiž kombinuje s matčiným a vytváří unikátní DNA dítěte. Odkud se tedy vzalo?
Vědci usoudili, že s největší pravděpodobností pocházela veškerá genetická informace, žijící v ženském mozku z těhotenství. Matka tedy počala mužského potomka a ten ji předal část svého DNA. To bylo bezpečné a korektní tvrzení.
Vědci ale byli znovu překvapeni. Zdálo se, že žili v omylu. Provedli pitvu mozku ženy, která nikdy nebyla těhotná a i tak nalezli mužské buňky DNA.
VIDEO: Zjednodušeně o tom, co je vlastně DNA.
Zmatení vědci a DNA v ejakulátu
Výzkumníci netušili, odkud vítr fouká. Byli zmateni. Snažili se pochybné výsledky skrýt, dokud nepřijdou na pravou příčinu. Nakonec se tento fakt ztratil v mnoha podstudiích a vědeckých článcích.
Baxter Dmitry tvrdí, že pokud projdete všechny studie, najdete společný jmenovatel. Tenkou červenou nit, která se táhne celým příběhem. Pak už je snadné pochopit, odkud se všechna DNA vzala. Že by se vědci báli vyjít s pravdou na světlo?
Jaký je tedy výstup? Mužský mikrochimérismus nebyl ojedinělý u žen bez syna. Kromě početí mužského plodu existují i další vysvětlení. Zahrnují možnost spontánního potratu, zmizelého mužského dvojčete, nebo SEXUÁLNÍ STYK.
Mužský mikrochimérismus byl výrazně vyšší u žen s historií vyvolaných potratů. Pravděpodobně jsou nutné ještě další výzkumy. Vzhledem k vědeckým tvrzením, jsou možné zdroje DNA tyto:
- spontánní potrat o kterém žena neví
- mužské dvojče, které před porodem zmizí
- přechod buněk staršího bratra z dělohy matky na ženu
- sexuální styk s mužem
Faktem je, že 63% žen mělo ve svém těle mužský genom. Která z předchozích možností přenosu je nejvíce pravděpdobná? První tři možnosti se dle Baxtera týkají pouze malého množství žen. Těžko by dosáhly na číslo 63%. Čtvrtá možnost je více tedy více pravděpodobná.
Za vším hledej sex, i za výměnou DNA
Dmitry tvrdí, že odpověď se nabízí sama. Možnost číslo 4 je nejvíce pravděpodobná. Každý muž, se kterým žena spí, se stává její součástí na celý život. Ženy ve studii byly staršího věku. Některé nesly mužské DNA více než 50 let.
Sperma a ejakulát je v podstatě živá voda. Uvnitř jsou živoucí buňky. Když proniknou do ženy, plavou tak dlouho, dokud nenarazí na tkáň, do které se zavrtají. Pokud má žena orální sex, dostanou se buňky spermatu do dutin v hlavě a dalších tkání. Putují krevním oběhem a střádají se v mozku a páteři.
Nelze se pak tohoto odkazu tak snadno zbavit. Takto Baxter Dmitry zakončil svůj článek. Otázkou zůstává, kolik je na jeho smělém tvrzení pravdy.
Teorii „uložené DNA“ oponuje doktorka z Forbes
Doktorka Suzanne Sadedin, která má doktorát z evoluční biologie, oponuje této teorii na stránkách magazínu Forbes. Skutečně sbírají ženy DNA všech mužů s kterými spí?
“Je to nesmysl!”, odpovídá doktorka. Poukazuje přitom na článek z yournewswire.com. Dle jejích slov jde o bulvární článek, který má nalákat pozornost. Článek se sice opírá o studie, ale je vytržen z kontextu.
Odkud se tedy buňky vzaly? Doktorka má jasno. DNA pochází z těhotenství. Během této fáze jsou buňky plodu naprogramované k extrémně rychlému dělení a k invazi do krevního oběhu matky. Někdy mohou zakládat nové kolonie v ostatních částech těla, kde přežívají do konce života ženy.
A jak je to tedy s DNA u netěhotných žen?
V článku Dmitry zmiňuje i případy netěhotných žen. Studie přeci ukázaly mužskou DNA i v jejich genech. Doktorka radí, že je třeba se zamyslet. Spermie jako takové jsou velmi úzce specializované.
Nefungují jako standardní buňky. Vyvinuly se výhradně k tomu, aby se dostaly k vajíčku. Nepřežijí více než několik dní. Dokonce ani v prostředí dělohy a vejcovodů. Přitom je tato oblast stvořena přírodou pro jejich ukládání.
Spermie se navíc nemohou dělit jako standardní buňky. Ženy opravdu neuchovávají sperma ve svém těle po celý život. Je to nesmysl.
Proč tedy netěhotné ženy měly v sobě mužské buňky? Nejvíce pravděpodobné je, že byly těhotné, ale nevěděly o tom. Má se za to, že kolem poloviny těhotenství končí potratem. Velmi často předtím, než je ženou zaznamenáno.
MĚJTE PŘEHLED: Podrobně o potratových pilulkách.
Jsou zde také dva jiné zdroje těchto buněk:
- buňky staršího bratra, které přešly na ženu v matčině děloze
- buňky z mužského dvojčete ženy, které bylo před porodem absorbováno
Z vědeckého hlediska je zdánlivě možné uchovat v ženském těle mužské buňky. Ty ale rozhodně nejsou spermatem. Tato problematika stojí spíše na teoretickém základu a nikdy nebyla pořádně zkoumána. Každopádně je plná otazníků.
Pokud bychom uvažovali o předání mužských buněk během pohlavního styku, je třeba si uvědomit, jak je ženský reprodukční trakt nepříznivý pro start nové kolonie. Pokud by tomu tak nebylo, embryo by rostlo závratnou rychlostí, což by nebylo dobře.
Mnohem více pravděpodobné je, že člověk příjme buňky někoho jiného při vniknutí do otevřeného zranění. I takový případ je velmi vzácný. Jedním z nich je případ chirurga, u kterého se vyvinula rakovina poté, co si pořezal ruku při operaci pacienta s kracinomem.
Rakovina je ovšem velmi agresivní a v tempu růstu často používá podobné růstové mechanismy jako embrya. Obecně vzato je takováto situace extrémní. Imunitní systém většiny lidí by nic takového nedopustil.
Takže se DNA každého milence v těle ženy neuchová?
Je pěkně vidět, jakou má internet a falešné zprávy moc. Stačí aby někdo vzal výsledky výzkumů a interpretoval je po svém. Ihned je na světě HOAX zpráva. Lidé pak takovým nesmyslům věří a považují je za pravdu.
Je proto vždy důležité zachovat vlastní objektivitu a mít svůj osobní názor na věc. To jsou hodnoty, které by měl mít každý člověk pevně zakódovány. Nestane se pak, že naletí podvodným zprávám, nebo nesmyslným produktům a reklamám na internetu.
DÁLE ČTĚTE: I pokud nechcete být součástí DNA kódu ženy, naučte se, jak ji sbalit na ulici nebo přes internet.
