Hypersexualita označuje duševní poruchu, kdy muž nebo žena nedovede ovládat své sexuální chování, regulovat míru vzrušení, neumí se ubránit sexuálnímu nutkání ani pudům. K problému dochází, když je sexuální pnutí tak silné, že postiženým způsobuje problémy v soukromém i pracovním nebo studentském životě.
Lékaři hypersexualitu označují i dalšími názvy a to:
- kompulzivní sexuální chovaní,
- nepřiměřené a nadměrné sexuální chování,
- závislost na sexu,
- hypersexuální porucha.
V článku se vám pokusím pomoct zjistit, zda skutečně trpíte hypersexualitou, nebo máte prostě jenom sex raději, než ostatní. Podíváme se na příznaky, příčiny vzniku a na to, zda lze hypersexuální poruchu nějak účinně léčit.
Co přesně je hypersexualita?
Hypersexualita je nežádoucí duševní stav, kdy postižený nedovede odolat svým sexuálním touhám a impulsům. Ty jsou zpravidla trvalé a zcela nekontrolovatelné.
Sex, respektive neutichající a silný zájem o sex (protože pouze málokdo s postiženým dovede udržovat sexuální či jiné vztahy), se postupně stává středem pozornosti a prakticky celého konání postiženého. Ten kvůli poruše značně zanedbává všechny ostatní aspekty života jako zdravé partnerské i sexuální vztahy, práci, výchovu dětí, školní docházku a také svoje koníčky, i pokud se jim věnoval po celý život.
Odborníci vnímají hypersexualitu v teoretické rovině následovně:
- Impulzivní model hypersexuálního chování: Hypersexualita je definovaná jako neschopnost oddálit či ignorovat potřebu sexuálního uspokojení. Někteří odborníci tento model zpochybňují a neuznávají jako vhodnou definici poruchy.
- Kompulzivní model hypersexuálního chování: Zde již je hypersexualita vysvětlována jako obsedantně-kompulzivní porucha, kdy sexuální myšlenky a nutkání působí jako obsese, a tedy nutkavé, nechtěné, vtíravé, opakující se a neodbytné sexuální myšlenky, které se znovu a znovu vnucují do mysli postiženého.
- Model závislosti na sexu: Tuto definici odborníci uznávají jako nejpřesnější. Podle ní postižený hypersexualitou vykazuje zjevné příznaky závislosti na svém sexuálním chování, a pokud potřeby nenaplní, rozvinou se u něj abstinenční příznaky.
Kdy vlastně začíná hypersexuální chování?
Pokud má člověk tendenci stát se hypersexuálním, porucha se začne obvykle projevovat již v mladém věku, typicky během puberty. Tehdy je běžná nadměrná masturbace, přehnané sledování pornografie a přemýšlení pouze nad sexem a nad ničím jiným. Stav tak vede až k neustálé potřebě sexu nebo aspoň jeho náhrady v podobě masturbace (onanie).
Postižený si začíná všímat a chápat, že sex nadřazuje nad všechny ostatní zájmy a dělá vše pro to, aby se jej domohl. Vykazuje následovné příznaky:
- neschopnost přestat myslet na své sexuální touhy,
- neschopnost jakkoliv omezit své sexuální chování,
- zapojování se do sexuálních vtahů, které nejsou příliš bezpečné ani etické,
- zapojování se do sexuálních vtahů, ze kterých postižený nakonec nemá žádné sexuální uspokojení ani potěšení,
- velmi vysoké sexuální napětí až extrémní vzrušení vedoucí k sexuálním aktivitám, po kterém přijde silná úleva a vybití sexuálního napětí.
Jak vidíte, postiženému se ne vždy povede sexuálně uspokojit a to ani když má na sex chuť pořád a pořád jej provádí. Kvůli tomu se často pouští do riskantních sexuálních aktivit, typicky:
- sex s více lidmi najednou,
- sex se zcela neznámými lidmi,
- nutkavá masturbace, které nejde odolat,
- nadměrné sledování pornografie spojené s přílišnou masturbací,
- účast na virtuálním sexu,
- sex po telefonu,
- návštěva erotických salonů.
Postižení mají nejčastěji pocity nudy a osamělosti, ale také úzkostí či depresí, které se svým nutkavým konáním snaží zmírňovat. Postižený obvykle není veselý a budete z něj mít pocit, že mu soustavně něco schází a pořád nad něčím urputně přemýšlí.
Lze tvrdit, že pokud hypersexuální chování nijak nenarušuje vztahy ani běžný život postiženého, nejedná se o problém. Jakmile se ale stane středobodem veškerého jeho fungování, stav lze prohlásit za hypersexuální poruchu.
Jak častá a běžná je hypersexualita?
Podle hrubých odhadů je ve světě 2 až 6 % dospělých lidí postižených hypersexualitou
Hypersexualita není až tak častá, jako bychom si mohli na první pohled myslet. Podle hrubých odhadů postihuje 2 až 6 % populace, přičemž častější je u mužů. Hypersexuální chování se ale objevuje i u žen.
Celková čísla je obtížné dohledat, protože ne každý postižený se s poruchou dostane k lékaři a žije svůj život s přesvědčením, že prostě jenom miluje sex víc, než ostatní. Těmto lidem je těžké odborně pomoct, protože se lékařům vyhýbají.
Příčiny a rizikové faktory vzniku hypersexuality
Přesná příčina hypersexuality zatím není zcela známa. Může souviset s duševním nebo fyzickým zdravím, často jde o kombinaci obou faktorů.
Postižení často souběžně trpí i jiným duševním onemocněním. Typicky jde o:
- bipolární poruchu,
- nádory na mozku nebo poranění mozku,
- užívání některých léků na předpis (antidepresiva, antipsychotika, antihypertenziva, antiandrogeny),
- nepřiměřené pití alkoholu,
- zneužívání drog (stimulanty, halucinogeny, narkotika).
Vzniku hypersexuality může hlavně u postižených žen přispět i sexuální zneužívání v minulosti.
Kdy jít s podezřením na hypersexualitu k lékaři?
K psychologovi, sexuologovi nebo praktickému lékaři zajděte, pokud:
- vás vaše sexuální fantazie omezují v denních úkolech a vyvolávají stres, úzkost, smutek, deprese, snížené sebevědomí či jiné negativní duševní stavy,
- se sice snažíte ovládat své chování, ale pořád se vám to nedaří,
- se uchylujete k sexuálním fantaziím v situacích, kdy jste ve stresu, nudíte se nebo pociťujete úzkost a hypersexuálním chováním se jim snažíte ubránit,
- ve svém chování pořád pokračujete a nedovedete ho nijak zastavit.
Jak a kdy lékař diagnostikuje pacienta jako hypersexuálního?
Doporučuji vám zajít za lékařem, pokud se vám zdá, že vaše sexuální myšlenky a nutkání omezují některé oblasti vašeho života.
Vhodným odborníkem je psycholog nebo sexuolog. Nejlépe ale uděláte, pokud se nejdříve svěříte svému praktickému lékaři. Ten vyhodnotí, ke kterému specialistovi má smysl vás poslat. Odborníky z oboru psychologie a sexuologie najdete pod prokliky na stránce ZnámýLékař.cz. Rovnou se k nim můžete i objednat.
Odborník vás může prohlásit za hypersexuálního, pokud splňujete některá nebo všechna tato kritéria:
- Dlouhodobě nedovedete ovládat svou sexuální touhu, která vás opakovaně vede ke snaze souložit za každých okolností. To se projevuje snahou zapojovat se do sexuálního chování na úkor svého zdraví nebo zdraví jiných lidí, na úkor vlastní zodpovědnosti nebo péče o sebe.
- Nedovedete omezit sexuální chování ani přes veškerou snahu a sebezapření.
- Ignorujete negativní důsledky svého chování, kvůli čemu zažíváte časté hádky nebo právní či jiné nepříjemné důsledky.
- Zapojujete se do sexuální aktivity i přesto, že z něj nakonec nemáte očekávané potěšení ani uspokojení.
- Netrpíte žádným jiným zhoršených zdravotním či duševním stavem, který by toto chování vysvětloval.
- Chování omezuje až ohrožuje veškerý váš život včetně práce, školy, rodiny a zájmů.
- Lékař hypersexualitu diagnostikuje až v případě, že se vyjmenované příznaky objevují po dobu aspoň 6 měsíců. Nejde tedy o chvilkovou záležitost.
Léčba hypersexuality
Standardní léčba hypersexuální poruchy zatím neexistuje, proto se obvykle léčí kombinací několika postupů. Bohužel nemohu předpokládat, kterou z metod lékař doporučí právě vám, ale zřejmě to bude jedna z následovných:
Léky proti hypersexualitě
Pro předpis konkrétního léku musí lékař nejdříve zjistit nebo aspoň odhadnout příčinu. Typicky se předepisují:
- stabilizátory nálady,
- hormonální terapie,
- antidepresiva.
Konkrétní značky ani názvy léků neuvádím záměrně, abyste je nikde nesháněli načerno a bez předpisu. Všechny tyto léky musí být předepsány lékařem, který má o vašem stavu nejlepší přehled.
Psychoterapie pro léčbu hypersexuality
Lékař nejčastěji přistupuje ke kognitivně-behaviorální terapii nebo psychodynamické psychoterapii.
- První metoda pomáhá pacientovi změnit své vzorce myšlení a vnímání, aby postupně dovedl ovládat své nutkavé chování.
- Druhá metoda je zaměřená na pomoc člověku pochopit jeho podvědomé myšlenky, které nutkání vyvolávají a až je pochopí, může změnit své chování.
Ani zde se nesnažte objednat se na terapii dle vlastního výběru. Metodu vhodnou pro vás vždy určuje lékař, konkrétně psycholog.
Jaké komplikace může hypersexualita vyvolat a jak ovlivní život postiženého?
Jako každá psychická komplikace či porucha může mít i hypersexualita nepříjemné dopady na život. „Záchvaty“ nemusí být pokaždé tak silné, aby vyvolaly závažnější problém. Nikdo ale netuší, jak se může situace obrátit a vyeskalovat.
Hypersexuální lidé mohou typicky:
- zanedbávat své povinnosti včetně péče a výchovy dětí, budování vztahů nebo pracovní výkon,
- mít nereálná a až přehnaná očekávání od sebe i svých sexuálních partnerů, a pokud je nenaplní, trpí silnou sexuální frustrací a vyvolává konflikty,
- získat pohlavně přenosné nemoci kvůli riskantnímu sexuálnímu chování s cizími lidmi nebo bez adekvátní ochrany,
- trpět sníženým sebevědomím, hanbou, smutkem a lítostí za své nevhodné chování, pokud si ho naplno uvědomí.
Jak zvládat svou hypersexualitu?
Zde důrazně upozorňuji, abyste se vždy snažili získat lékařskou pomoc a nespoléhat se, že se problém vypaří sám od sebe.
- Důsledně dodržujte nastavený léčebný plán,
- s pomocí lékaře se snažte identifikovat spouštěče hypersexuálního chování, a až je poznáte, v maximální míře se jim vyhýbejte,
- pravidelně cvičte techniky zvládání stresu a když se objeví spouštěč, přemýšlejte nad ním, ale nepodlehněte mu,
- lékaře se zároveň zeptejte, zda ve vašem okolí existuje podpůrná skupina lidí se stejnou diagnózou. Mohou pomoc vám, ale i vaší rodině či lidem z vašeho okolí, které vaše chování ovlivňuje.
Co jsme zjistili o hypersexualitě?
- Člověk postižený hypersexualitou trvale zažívá opakované sexuální touhy, fantazie a chová se společensky nepřijatelně,
- poruchu lze potvrdit, pokud se objevuje po dobu aspoň 6 měsíců, přičemž velmi negativně ovlivňuje soukromý i pracovní život postiženého,
- standardní léčba neexistuje a postižený se léčí kombinací léků a psychoterapií nebo účastí v podpůrných skupinách.
Máte vlastní zkušenost s hypersexualitou nebo znáte někoho s hypersexuálním chováním? Jak se u vás porucha projevila a jak se vám ji povedlo zvládat?
Na vaše zkušenosti jsme zvědaví v redakci Erekce.cz společně s ostatními čtenáři. Zanechte nám komentář pod článkem, prosím. Děkuji vám za ně a přeji vždy bezproblémové sexuální vztahy 🙂
DÁLE ČTĚTE: Závislost na pornu vás obere o vztahy a život. Čtěte o projevech, „zdravé míře“ a jak se závislosti zbavit.
