V dnešním díle budeme pokračovat s transformačním uměním našeho nevědomí. Z minula mě napadá ještě jedna věc, co se týče traumatických zážitků z dětství. Jeden mám také. Když jsem byl malý, koukal jsem na horror s klaunem. Možná ho znáte, jmenuje se TO a běží teď v kinech jeho novější verze.
Film má na nynější poměry absolutně trapné efekty, ale tehdy ve mě zanechal hlubokou stopu. Od té doby nenávidím klauny a kdykoliv jdu do sklepa rozsvěcuji tam, protože nevím, zda tam na mě nebude zrovna jeden čekat.
Někdo si možná říká, že žádné trauma z dětství nemá. To je omyl. Náš mozek funguje u všech stejně. Věřte, že nějaké určitě máte. Jen o tom nemáte ani tušení. Tyto strachy nás pak řídí a diktují nám v životě, co máme dělat. V zadní části mysli většiny chlapů je zakódováno, že není OK:
- cítit
- brečet
- být slabý
- a další spousta příkladů
První krok v umění nechat jít
Prvním krokem je, že pokud máte blok například na pláč, musíte nejprve nechat jít odpor k tomu, že se ho chcete zbavit. Chcete nechat svůj odpor k pláči jít, ale v procesu ucítíte, že se tomu vaše mysl brání. Nechce si nechat vzít návyk a tak se brání bolestí.
Vy nejprve musíte nechat odejít právě tuto bolest a odpor, abyste se dostali k odblokování strachu z pláče.
Podobný případ platí u lidí, kteří se bojí třeba konfliktů. Takzvaní hodní kluci, kteří chtějí za každou cenu potěšit druhé. Kdykoliv je tu náznak konfliktu, raději utíkají pryč do své ulity.
Jsou to lidé, kteří nemají stanovené své vlastní hranice. Znáte situace, kdy jste chtěli říct ne, ale nějak to nešlo? Pak patříte právě do této skupiny. Vaše podvědomí ja převazalo otěže vlády.
Hodní kluci se při představě konfrontace s problémy nejraději schoulili do ulity
Proces odstranění špatných návyků
Člověk nesmí k celému procesu přistupovat tak, že chce svoje návyky spravovat, zbavit se jich, nebo je zničit. Všechny tyto přístupy totiž nahlíží na myšlenky v podvědomí jako na nepřijatelné.
Podvědomé myšlenky nás řídí, protože se jim bráníme. Čemu se bráníme, to vytrvá. Jak jsme si napsali v předchozích článcích, máme taky snahu posilovat svoje ego, aby překřičelo, co je pod povrchem.
Jezdíme tedy na drahé dovolené, chceme vztahy s top modelkami, vyděláváme více peněz. Najednou jsme dosáhli bodu, kdy je ego tak veliké, že kompenzuje veškeré věci v našem podvědomí.
Na chvíli to pomůže, ale řeší to pouze následek. Nikoliv příčinu. Během procesu necháte jít vaše myšlenky a nevědomí zůstane prázdné. Vaše přebujelé ego splaskne a dosáhnete jednoty a opravdové hojnosti.
Nezasloužím si… prostě protože
Někteří hodní kluci mají námitky, že nemají dost peněz, nebo nejsou dost atraktivní. Když jim ukážete příběhy ošklivých a obyčejných kluků, kteří uspěli a získali velmi atraktivní dívky, stejně nadále nevěří.
V jejich nastavení totiž stále trvá přesvědčení, že si hezkou nezaslouží. Proč? Zkrátka jen tak. Toto přesvědčení absolutně postrádá jakoukoliv logiku. Věří tomu, protože v tomto přesvědčení žijí moc dlouho.
Když přenastavíte svoje vědomí, budete si najednou říkat, proč bych si to neměl zasloužit. Přijde vám to jako samozřejmost. Nepůjdete k dívce s myšlením, odmítne mě, ledaže bych… Nebudete dělat byznys s myšlenkou, neuspěji… ledaže bych.
Budete to dělat bez předpokladu, že neuspějete. Naopak očekáváte úspěch. Tak vzniká pravé sebevědomí. Nezáleží na okolních vlivech. Nezáleží na bohatství, kráse, uznání přátel a tak dále. Jde o hluboké přesvědčení hluboko v sobě.
I hodně špatné myšlenky potřebují validaci
Můžete zažít různé hrůzy. Válka, znásilnění, násilí. Můžete mít hnusné myšlenky a chování, potlačené ve vašem nevědomí. Umění transformace je založeno na tom, že přijímá faktickou existenci těchto myšlenek. Přijmout a akceptovat, že tu s vámi jsou. Rozhodně to neznamená, abyste tyto myšlenky brali jako dobré. Nejsou.
Pokud se vám stalo v minulosti něco hrozného, prostě přijměte fakt, že tomu tak bylo. Řekněte si: “Ano tato hrozná věc se mi stala.” Máte nějakou špatnou vlastnost? Jste agresivní, žárlíte, naštvaní, smutní a podobně. Fajn. Přijměte fakt, že tomu tak je. Nepotlačujte to a nestavte se situaci zády.
V praxi to pro vás znamená jít zpátky a vzpomenout všechny vaše nepříjemné situace a postoje. Tyto věci vytáhnout z podvědomí a přijmout jejich existenci. Necítit žádný odpor. Jen tak lze nechat tyto myšlenky jít.
Neznamená to, že po přijmutí tyto myšlenky zmizí. Zůstanou stále ve vaší paměti. Tentokrát ovšem zůstanou bez daného negativního náboje. Budou jen vzpomínka. Tato myšlenka už nad vámi nebude mít moc.
Nad myšlenkami a vzpomínkami musíte získat moc a nenechat je ovládat vás
Podstatou je sebepřijetí
Poté, co sami sebe přijmete bez podmínky, nebudete mít potřebu od sebe utíkat. Nebudete se sabotovat. V podstatě si znovu přivlastníte to, co jste dříve vyháněli. Je to přeci součást vás samých. Berte se takoví, jací jste. S tím dobrým i zlým uvnitř vás.
Jít zpátky do minulosti není zábava. Každý máme důvod, proč jsme tyto myšlenky uvěznili v nevědomí. Nejde o procházku růžovým sadem. Klíčem je zažít chvíli nepohodlí, aby mohlo být lépe. Nechat myšlenkám volný průběh. Třeba jednou samovolně zmizí.
Normální průběh života
Lidé se snaží utíkat od věcí ukrytých v nevědomí. Tím že utíkají sami od sebe, potřebují nějakou kompenzaci. Vědomě tedy více pracují, chodí na plastické operace a tak dále. Tím namasírují možná své ego, ale problém v nevědomí je stále zde.
Čím více ho člověk kompenzuje, tím více skrytý problém roste. Ve finále exploduje. To jsou ty momenty, kdy lidé bouchají v návalu vzteku. To jsou ty momenty, kdy na nás padají neskutečné deprese a pocity smutku. Jak z toho ven? Čelit těmto problémům z minulosti a prohrabat se jimi. Jeden po druhém. Jediná cesta ven je skrz. Neexistuje cesta kolem.
Klasická škola osobního rozvoje
Tradiční osobní rozvoj má miliony technik, jak se vyhnout jádru věci. Tyto techniky jsou zaměřené tak, abyste jste se vyhnuli bolesti. Ta je pro transformaci nezbytná. Klasické metody pouze podporují útěk od problému a masírování vlastního EGA.
Celá naše společnost je založena na útěku. Osobní rozvoj není jiný. Přestaňte utíkat od bolesti. Čelte jí. Čelte nejtemnějším zákoutím své mysli.
Prakticky každý dnes před někým nebo něčím utíká a to často i tehdy, když nikdo nehoní
Jak identifikovat věci pohřbené ve vašem podvědomí
Abyste je mohli nechat jít. musíte je nejdříve identifikovat. Musíte vědět, co chcete nechat jít. Uvědomte si, že jste unikátní. Jediný, kdo může identifikovat věci ve vašem podvědomí jste vy sami. Není žádný univerzální list toho, co je nepřijatelné. Protože pro někoho může být určitá věc nepřípustná a jiný ji bere zcela v pohodě.
Je několik technik k odhalení
Zde si ukážeme několik technik na odhalení věcí, které jsou zakopány ve vašem nevědomí.
Technika #1 – cesta zpět do dětství
V dětství jste vrženi nemilosrdně do tohoto světa. Musíte se přizpůsobovat a učit se velmi rychle. Co je v pořádku a co ne? Některé věci jsou OK. Jste za ně milováni. Jiné už tolik v pohodě nejsou. Je třeba se jich rychle zbavit. Šup s nimi do podvědomí.
Zamyslete se nad svými emocemi z dětství. Které z nich vaše okolí bralo v pořádku a které se snažilo potlačit?
Když vám třeba nechutnalo jídlo u stolu a dávali jste to najevo, jak se vaše rodina a okolí chovalo? Podpořili toto vaše chování, nebo ho spíš zaháněli pryč? Podpořili vás vaši rodiče, nebo vám táta vynadal a poslal vás do pokoje?
Kde jste vyrůstali? Byla to rodina, která podporovala kreativitu? Nebo jste vyrostli spíše v logickém prostředí? Říkali třeba: “Hele máš v plánu malování, nebo muziku? Kašli na to. Je to jen ztráta času. To tě neuživí! Chci dítě, co je logické. Choď do školy, měj dobré známky!”
Možná je vám tohle povědomé. Může to být i naopak a můžete vyrůstat v rodině, kde je špatné být právníkem, nebo doktorem 🙂
Vliv autorit v dětství
Zamyslete se. S kým jste trávili většinu času v dětství? Byli to rodiče, prarodiče, nebo vaši kamarádi, učitelé?
Dejme tomu, že vyrůstáte v partě lidí, kteří mají určitý názor. Vy máte na něco odlišné stanovisko. Najednou jsou všichni proti vám. Máte strach z vyloučení ze skupiny, což se rovná smrti. Sami si řeknete, že už nikdy nebudete nesouhlasit s většinou.
Vnitřně možná nesouhlasíte, ale schováte to, aby to nebylo vidět. To co platí o kamarádech, se vztahuje i na učitele, rodiče a další blízké okolí. Udělejte si tento list zakázaných emocí z dětství. Co jste v sobě tehdy museli potlačit?
Technika #2 – najít naše opakující se vzory
Každý máme v životě opakující se vzory. Něco, co děláme stále dokola. Možná si říkáme, že je to jen náhoda. Není. Je to náznak něčeho, co je v našem podvědomí. Chodíte pozdě, nedržíte slovo, hospodaříte špatně s penězi a tak dále. Tyto opakované vzory chování vždy něco značí.
Určitě znáte tu větu: “Proč se mi tohle pořád děje?” Opět je to v podvědomí.
Příklady z praxe.
Holka, která byla v dětství znásilněna. Potlačí tento nepříjemný zážitek a snaží se dál žít. Jak je možné, že za pár let skončí jako služba v eskortu, nebo v nočním podniku?
Jiná situace. Holka, kterou v dětství opustil otec. Proč stále vyhledává vztahy, kde ji partner podvádí a není zde pro ni?
Holka co hledá ve vztahu “bad boye”. Opět podobný příklad. Její táta byl na ní v dětství zlej a mlátil ji. Podvědomě vyhledává podobné situace, i když vědomě chce milého a pečujícího partnera.
Jakýkoliv opakující se vzorec chování má vždy co do činění s věcmi ukrytými v podvědomí.
To je pro dnešek vše. Příště budeme v praktické části transformace opět pokračovat. Do té doby se mějte. Ať vás provází síla.
