Jestli jste pozorně četli naše předchozí díly o transformaci a zkoušeli si meditační techniky v praxi, dostali jste se do stavu, kdy jste mohli ochutnat, jak chutná vaše defaultní nastavení. Oproštěné od myšlenek a emocí.
Z vlastní zkušenosti vím, že jde o velmi povznášející stav. Je to stav hojnosti, tak jak jsme od přírody všichni nastaveni, kdy všechno konečně odhodíme a necháme jít. Kdy zjistíme, že nedostatek není naše defaultní nastavení. WOW…
Co následuje po ochutnání pocitu hojnosti?
Když jsme ho nyní ochutnali, čeká nás ještě další fáze a sice udržet si tento stav permanentně. Nevýhodou je, že jsme se sice stavu hojnosti dotkli v meditaci, ale jakmile skončí naše meditování, všechny myšlenky a balast se nahrnou zpět. Finálním krokem tedy je učinit náš stav hojnosti na pořád.
Nyní jste ve stavu kdy si vaše podvědomí zaregistrovalo pocit hojnosti, máte i důkaz její existence skrze meditaci. Co se ale stalo po meditaci a řízeném uvolnění? Vaše podvědomí převzalo kontrolu a všechny doměnky a pochyby naskákaly zpět. Takže sice mám povědomí o mocném zázraku, ale ještě není s námi na stálo. V podvědomí jsou totiž ještě silné bloky myšlení v nedostatku a předsudky.
Pokud chceme hojnost na stálo, musíme všechny zbytky myšlení v nedostatku vykopat a zbavit se jich. Nechat je jít. V podstatě je třeba nechat jít všechno, co je v našem podvědomí.
Jak lze rozdělit naší mysl?
Naši mysl můžeme rozdělit na dvě části. První je vědomá část. To je vše, čeho jste si vědomi právě teď. Čtete tento článek, vnímáte, co je v něm. Vnímáte okolí kolem sebe, svůj počítač, možná muziku v pozadí, vaše myšlenky. To vše je vědomí. Je to jen špička ledovce (zhruba 10%).
Většina kapacity mozku je vaše nevědomí. Například co jste jedli včera ještě vědomě zpracujete, ale co několik dní před, to už je pouze ve vašem nevědomí. A musíte pátrat v paměti, než to vylovíte. Jestli vůbec.
Proč si ukazujeme rozdělení mysli?
Jestliže bychom si měli uvědomovat celou kapacitu mozku, nebyli bychom schopni fungovat a přežít. Je to až moc velká nálož informací. Představte si, že byste museli myslet na to, aby vaše srdce stále bilo, abyste neustále hlídali trávení a další procesy těla, vnímat veškeré moje vzpomínky. Museli byste se zbláznit.
Proto nevědomí přebírá všechny tělesné funkce, paměť, návyky, naučené věci, získané schopnosti, zážitky z minulosti, hodnoty, víru a tak dále.
Také v sobě ukládá vše, co byste vědomě jen těžko snášeli. To jsou:
- špatné vzpomínky
- minulé křivdy a nepěkné zkušenosti
- obvinění
- vzteky
- odpory
- předpoklady o tom, co si zasloužíte a co ne
Jinými slovy všechen bordel z minulosti, o kterém nechcete vědět a ani o něm přemýšlet. To co je pro vás v podstatě hrozba.
V naší naivní víře si myslíme, že když vzpomínky vytlačíme a vytěsníme, odejdou prostě z našeho života. Napořád.
Ve skutečnosti neodejdou. Nezmizí. Jsou stále v naší mysli. Jediné co s nimi děláme je to, že je prostě dáme mimo naši vědomou pozornost.
Jak jsme si už řekli v předchozích dílech, vše, čemu se bráníme a co je přitom naší součástí, to ještě více posilujeme. Nadále v nás tak zůstává tento balast z minulosti.
Tyto vzpomínky jsou stále aktivní. Naše mysl je navíc cyklická. To znamená, že špatné návyky napojené na náš balast v nevědomí, se stále opakují. A čím déle se opakují, tím se tyto návyky stávají silnějšími.
Čím déle tedy odmítáme jejich existenci, tím více sílí. To je také důvod, proč jsme ovládáni naším podvědomím. To je skutečný šéf našich akcí. Není to vědomá část.
V nevědomí může být ukryta opravdová špína
Řešením problému je vytažení veškerého špatného balastu na světlo a odhalení podvědomí v celé šíři. To může být nebezpečné. Nikdo z nás neví co a jak nás ve skutečnosti z podvědomí řídí.
Je to důvod, proč máme sebedestrukční tendence. Kdybychom vše ovládali vědomou myslí, nikdy bychom žádné sebezničující chování nedopustili. Je tedy jasné, odkud tyto vzorce chování pocházejí. Z našeho nevědomí.
Mnoho lidí se chce změnit, ale pláčou na špatném hrobě. Chtějí se změnit vědomě. Místo toho by ale měli jít ke zdroji v nevědomé části mysli.
Pokud poodhalíte dvířka svého podvědomí, možná se budete divit, co z něj vyleze
Příklad z praxe:
Dejme tomu, že Karel bude chtít přestat vědomě kouřit. V jeho nevědomí je zakódován jiný program, který naopak kouření podporuje. Kdo vyhraje? Část mozku s 10% nebo s 90% kapacity? Každý chce být ve skvělé kondici, mít peníze a dobré vztahy. Vědomě to chceme každý.
Typickým příkladem je Nový rok. Posilovny praskají ve švech, každý má předsevzetí dostat se do maximální formy. “Tento rok to určitě vyjde! Tento rok to všechno rozseknu a dám do pořádku.” Takhle a podobně znějí sliby lidí.
Podobné je to ve vztazích. Osobně to mám tak, že když jde vztah až příliš hladce, rád vytvářím drama, aby se něco dělo. Nevydržím, když jde vše podle plánu a v klidu.
Jiní lidé si zas namlouvají, že chtějí bezproblémový vztah, ale podvědomě touží po tom, aby je partnerka podváděla, což také dostanou.
Stejný vzor v podvědomí kazí můj vztah s penězi. Vydělám si na chleba, jenže pak peníze utratím za totální nesmysly. Na konci měsíce koukám na prázdné bankovní konto.
TIP: Jak poznat, že je vám žena nevěrná?
Síla vůle je mýtus
Chvíli to silou vůle zvládáte. Možná pár dní či týdnů. Snažíte se chodit pravidelně do posilovny. Dřete jako koně a jdete přes sílu. Co se stane po chvíli? Vaše nevědomí vás stáhne zpátky. Je jedno jak moc se snažíte a jak silná je vaše vůle. Dřív, nebo později vás to stáhne zpátky.
V tu chvíli se cítíte uvěznění a v pasti. “Proč se mi to pořád děje?” Ptáte se zoufale a neznáte odpověď. Pak přichází frustrace a nakonec kapitulace. To vše, protože neznáte příčinu a zdroj našeho selhání. Je přitom jedno, jak moc se to snažíte obcházet.
Existuje mnoho rádoby účinných technik
Ty se snaží naše nevědomí různými cestami oklamat. Nefungují dlouhodobě. Klíčem je ukázat si a objevit pravou příčinu. Když se snažíte problém obejít, nemá to žádný efekt. Pouze bloudíte ve slepé uličce.
Věříte ve svobodnou vůli, ale tu máte jen do toho rozsahu, do jaké vás pustí vaše nevědomí. Pokud podvědomě věříte, že si něco nezasloužíte, nedostanete to i kdybyste se rozkrájeli.
Jak tedy z bludného kruhu síly nevědomí?
První krok už známe. Začít si plně uvědomovat, co se děje ve vašem těle. Dále pak jít ke zdroji, tedy k vašemu podvědomí a najít destrukční programy. Pak to nebude taková dřina. Nebude třeba nic drtit přes vůli.
Platí to pro cvičení, vztahy, práci, peníze, úspěch, štěstí. Pro všechno. Nyní víte, že vaše defaultní nastavení je život v hojnosti. Znáte pravdu, ALE nevěříte tomu podvědomě 😉 Alespoň pro zatím.
Adresovat špatné vzpomínky v nevědomí a ukázat si na ně. To je samozřejmě snazší napsat, než udělat. Důležité je, že teď už to víte. Rozhodně teď nezačínejte nenávistně vnímat svoje podvědomí. Samo o sobě není zlé. Je tady pro nás a bez něj bychom nebyli schopni fungovat a přežít.
Naším problémem není naše nevědomí, ale neznalost toho, jak celý systém funguje. Tedy fakt, že to co se nám nelíbí, potlačíme do našeho nevědomí a toto zlo nás pak ovládá. Musíme si to jen uvědomit, ukázat prstem na problém a nechat ho jít.
Vliv společnosti na naše podvědomí
Každý žijeme v určité společnosti, kde jsou jistá pravidla, zvyky a požadavky. Jsou tu zde proto, abychom mohli žít společně jako celek. V každé společnosti jsou věci, které jsou tolerovatelné a které nikoliv.
Je důležité si uvědomit, že všechna tato společenská pravidla jsou na nás přenášena od chvíle, kdy se narodíme. Působí na nás naše rodina, škola, přátelé, média a další faktory. Tyto vlivy bereme jako nezpochybnitelnou pravdu během procesu, kdy se je učíme.
Jak se učíme?
Učení probíhá dvěma způsoby. Prvním je učení se z první ruky, tedy z osobní zkušenosti. Druhý způsob je učení se ze zkušenosti jiných. Proč? Protože nemáme tolik času naučit se je sami. Není čas je testovat na vlastní pěst. Takže mnoho věcí, které považujete za pravdu, jste nevyzkoušeli osobně.
Zkušenost z druhé ruky soudíme dle toho:
- jak si je předávající osoba jistá
- jak dává vše smysl
- počet lidí, kteří už zkušenosti věří (autorita osoby)
Pokud tato zkušenost projde skrze naše 3 filtry, bereme ji jako pravdivou, dokonce i když není!
Zatleskejte si!
Dejme tomu, že jste nikdy předtím v životě netleskali. Ani jste neslyšleli nikoho nikdy tleskat. Někdo vám řekne následující: “Když takhle bouchneš rukama k sobě, vydá to hlasitý zvuk.” V tuhle chvíli budete přemýšlet.
Projedete to svými filtry. Osoba vypadá celkem jistě, určitou logiku to taky má a to samé vám potvrdí tisíce lidí na internetu po celém světě. V tu chvíli tomu věříte. Ani to možná nebudete zkoušet.
Ačkoliv je mnoho rad, kterých se nám během dospívání dostane, myšleno v dobrém, aby jsme přežili a prosperovali, ne všechny jsou přesné a ne všechny jsou pro nás přínosem. Tyto rady zde pro nás vždy byly a jsou přece garantované. Prošly našimi třemi filtry a jsou tak bez vší pochybnosti pravdivé.
Prozření do reality
Tohle pozná třeba každý pickuper, který začne být úspěšný se ženami. Zjistí, že mnoho společenských faktů jsou kompletní mýty nebo minimálně polopravdy. Všichni věří těmto hloupostem a berou je jako definitivní pravdu. Nic z toho není pravda. To poznáte až tehdy, kdy si to vlastní kůži vyzkoušíte.
V tu chvíli, kdy prozřete, se asi zamyslíte. Když není pravda tohle, co dalšího je špatně? Nemusíme chodit daleko. Další lží, ve které žijeme je přijatý fakt, že žijeme v nouzi a nedostatku.
Každý ve společnosti bere tento fakt za pravdu. Vždy tomu tak bylo. Od chvíle, kdy jste se narodili. Díky tomu, že tomuto modelu věříme, žijeme v něm svůj život a toto přesvědčení ještě více posilujeme.
Nejvíce nasáváme informace ve svém dětství. Tehdy se tvoří naše velmi pevné základy osobnosti. Malé dítě je jako houba a nasává z okolí veškeré informace. Rodiče, učitelé mají mnoho autority. Když nám rodiče jako malým řekli: “Tohle nedělej, nebo se stane XY”, tak jsme to skutečně neudělali. Věřili jsme jim.
Zpátky do podvědomí
Ve chvíli, kdy něco akceptujeme jako pravdu, se informace ukládá do našeho podvědomí. Takže třeba: “Nouze a nedostatek je tvoje základní nastavení!” = ULOŽENO v podvědomí. Zde se bude tato informace čím dál více nabíjet, čím více ji budete používat a věřit.
Jiný příklad. Budete se koukat na svoje rodiče, jaký mají spolu vztah. Jak definují lásku. Možná mají spoustu hádek a dramat. Vy na to koukáte jako dítě a říkáte si: “Aha, takže takto vypadá vztah.” ULOŽENO. Momentum a přesvědčení opět roste a roste v čase.
Co nás čeká příště?
V příštím týdnu se podíváme na to, jakých hříchů se na nás dopouštějí rodiče a jak to ovlivňuje naše podvědomí. Mějte se a provázej vás síla.
